Phu Quoc - Mořské plody na každém rohu

Naši cestu po Vietnamu jsme začali na ostrově Phu Quoc. Kromě krásných liduprázdných pláží nás překvapila i místní gastronomie. Bohatství vod ostrova Phu Quoc se výrazně odráží v místní kuchyni. Jídla, která znám z vietnamských restaurací z našich končin, jsou zde k vidění jen zřídka. Na talířích převládají plži, mořští ježci a různí, pro nás záhadní, tvorové.

Moje touha poznat původ těchto tvorů mě dokonce zavedla na jednu z rybářských lodí, na které jsem se svezl v místním přístavu. Ptáte se jak? Dvě hodiny před východem slunce jsem se horečně ptal každé posádky, která vyplouvala na moře, jestli by mě nevzala na ryby. Tak dlouho jsem to zkoušel, až se jedna skupinka chlapů nad podivným Evropanem s fotoaparátem slitovala.

Odměnou mi byl jedinečný výlet, který žádná jiná cestovní kancelář na světě nenabízí. Daleko od břehů ostrova jsem měl tu čest vidět tvrdě pracující Vietnamce, jak riskují své životy 10 metrů pod vodou. Jak se snaží jediným zdrojem kyslíku, tenkou plastovou hadičkou, ulovit co nejvíce šneků, aby vydělali na živobytí pro své rodiny. Právě pro takové jedinečné zážitky rád cestuji a jsem nesmírně vděčný, že mohu tyto zážitky šířit dál v podobě fotografií a dokonce i videí.

Can Tho - Obchodujeme z lodí na plovoucím trhu

Opouštíme ostrov a naše kroky vedou do vnitrozemí Vietnamu. Naším cílem je delta Mekongu. Úchvatná oblast, kde se mohutná řeka Mekong rozvětvuje do labyrintu zelených vodních cest přinášejících životodárnou vláhu. Právě v této oblasti se pěstuje nejvíce rýže, ovoce a zeleniny ze všech vietnamských regionů.

Jako základnu pro poznávání regionu jsme si vybrali město Can Tho, největší město v deltě Mekongu. Všudypřítomné vody Mekongu zde místní obyvatelé chytře využívají jako dopravní cestu pro své plodiny. Většina vodních cest se kříží právě v Can Tho, kde desítky obchodních lodí tvoří největší plovoucí trh ve Vietnamu.

Při plavbě po Mekongu za východu slunce vidíme ovoce a zeleninu přivázané na dlouhých kůlech, které se tyčí z obchodních lodí. Melouny a ananasy zavěšené několik metrů od nás usnadňují orientaci mezi stovkami lodí. Kromě velkých lodí se tu objevují i malé "restaurační" čluny nabízející nejrůznější vietnamská jídla. Přímo na lodi si kupujeme tradiční polévku Hủ tiếu. Nikdy nechutnala lépe než na lodi uprostřed Mekongu.

Důkazem toho, že se v deltě Mekongu daří různým plodům, je kakaová farma, kde nám majitel s nadšením ukazuje celý proces výroby čokolády. Od sklizně kakaových bobů přes jejich pražení ochutnáváme konečné produkty. Docházíme k závěru, že lepší čokoládu jsme nikdy neochutnali.

Metropole Ho Či Minovo

Největší a nejrušnější město v zemi po příjezdu opájelo všechny naše smysly. Shonu ulic plných motocyklů, které jsou zřídka respektovány dopravními předpisy, je ohlušující. Všudypřítomné pouliční trhy nás lákaly vůněmi nejrůznějších pokrmů, o kterých jsme předtím ani neslyšeli.

Ze stísněných domovů se lidé stěhují na ulici. Na chodnících se objevují všechny exotické plody, které tato úrodná země plodí. Z výloh obchodů na nás vykukují hadi naložení v rýžovém víně. Ve Vietnamu totiž věří, že konzumace hadů, ať už ve formě nápojů, nebo celých pokrmů, má několik zdravotních výhod. Především v oblasti mužnosti.

Opouštíme Vietnam. Vzpomínky zůstávají.

S posledním dnem ve Vietnamu cítíme smutek. Tato země nám skutečně přirostla k srdci. Její lidé, příroda, kultura a kuchyně jsou jedinečné a nenahraditelné. Víme, že se musíme vrátit. Čekání na další návštěvu nám zpříjemňuje CEWE FOTOKNIHA plná vzpomínek na Vietnam. Sáhneme po ní, kdykoli si na Vietnam vzpomeneme. Je dobře, že ji máme doma vždy po ruce, otevíráme ji opravdu často.